Návštěva dětského domova Chovánek

DSC_1242V úterý 15. dubna  2014 se ŽR a skupina dobrovolníků vydaly darovat několik plyšáků, knížky a další hračky dětskému domovu Chovánek. Mezi věcmi, které jsme jim dávali, bylo i 5000 Kč, jež jsme všichni společně vydělali na Vánočním jarmarku.

Jakmile jsme tam přišli, jedna ,,teta“ nám řekla, jak to u nich chodí, dále že tam mají děti i čtyři dny staré, až dokud jim není 18. Nejstarší dívka, která tam žije, má 16 let a studuje už na střední škole.

Po krátkém sblížení s domovem jsme si prohlédli kousek tohoto domova a potom jsme si šli hrát s dětmi, kterým bylo 3-5 let. Ukázali nám svou školičku a hernu. Za chvíli jsme ale museli odejít. Děti nás doprovodily až k východu. Někteří z nich i plakali, když jsme odcházeli. Slíbili jsem jim, že se zase někdy ukážeme. Většina z nás byla smutná, že už musíme jít ,,o dům dál“, a paní učitelkaTichá s panem učitelem Žákem uznali, že nám na příště stačí pouze jeden domov.

Jak jsem už naznačila, po Chovánku jsme navštívili ještě jedno zařízení. Krizové centrum, kam lidé chodili prosit o rady, řešit své problémy… Krizové centrum se mi líbilo, protože dokázalo lidem pomoct, aniž by jim ještě více ublížili. Chodí tam lidé, kteří jsou např. oběťmi domácího násilí, týraní, děti, které jsou svědkem toho, že se jejich rodiče hádají, nebo že otec matku bije… Děti, jež jsou třeba ještě hodně malé, toho tolik nepoví jako dospělý člověk, proto tam mají jakoby domeček pro panenky, ve kterém děti mohou přehrát, co se u nich děje a mohou říct mnohem víc, aniž by si problémy doma uvědomovaly. Poté je tam výslechová místnost, kde policie vyslýchá lidi, kteří jsou buď oběťmi domácího násilí, nebo kteří týrají své blízké.

Den jsme si všichni stoprocentně užili a odnesli jsme si poznatky, že život nemusí být vždy takový, jaký ho známe dnes. Může se ze dne na den pořádně změnit.  Bára Nečasová, VIII.BDSC_1187DSC_1250

DSC_1201

DSC_1189